Umělci Conversations

Kateřina Rašková ve své tvorbě pracuje s principem upcyclingu, kdy zdánlivě nepotřebný materiál proměňuje v nový obrazový celek. Tradiční princip koláže zde získává současný charakter prostřednictvím práce s poštovními známkami, jejichž jednotlivé motivy, tvary a grafické struktury skládá do přesně komponovaných abstraktních obrazců.

V detailu zůstávají patrné původní známky se svou vlastní vizuální identitou, v celku se však jejich význam i podoba proměňují a jednotlivé prvky se rozpouštějí v rytmických, geometrických strukturách. Opakováním, zrcadlením, posunem či pootočením vznikají kompozice, které mohou připomínat až kaleidoskopické vzorce. Právě napětí mezi konkrétním detailem a abstraktní podobou celku je pro její práci charakteristické. Známka přestává být pouze nositelem obrazu a stává se stavebním prvkem nového vizuálního jazyka.

Ratka Crkvenjas umělecky propojuje expresivní malbu s abstraktními prvky, skrze které zachycuje emoce, energii i osobní prožívání. Ve své tvorbě pracuje na pomezí abstrakce a konkrétnějších motivů, které redukuje na jejich podstatné vizuální znaky a převádí je do osobitého malířského vyjádření. Její obrazy jsou založeny na promyšlené kompozici, v níž se jednotlivé motivy a barevné plochy vrství a prolínají, vytvářejí vzájemné vztahy a určují celkový charakter díla.

Právě prostřednictvím barevnosti a práce s plochou vzniká atmosféra jednotlivých obrazů, která se pohybuje od tlumených poloh až po výraznější barevné situace. Ratka Crkvenjas tak nesměřuje k doslovnému zachycení skutečnosti, ale k jejímu zjednodušení a zachycení její podstaty prostřednictvím malby.

Dita Kohoutová ve své abstraktní tvorbě staví na intuitivním procesu malby, v němž se barva, struktura a gesto postupně skládají do vrstevnatých kompozic. Pracuje s mnohovrstevnatostí barev, jejich vzájemným prolínáním i výraznými kontrasty, které v kombinaci s rozmáchlým malířským rukopisem vytvářejí charakter jejích obrazů. Jednotlivé tahy nejsou pouze formálním prvkem, ale nesou v sobě stopu pohybu a energie, z níž obraz vzniká.

V její tvorbě se abstrakce stává příběhem pohybu, záznamem rytmu, překrývání a postupného vrstvení. Obrazy Dity Kohoutové odhalují jednotlivé fáze svého vzniku a vybízí diváka sledovat cestu, kterou malba prošla. Intenzita barev, struktura a spontánnost přitom vytvářejí prostor, v němž se konkrétní význam postupně rozpouští ve vjemu a atmosféře.

Božena Borýsková ve své tvorbě rozvíjí osobité lineární pojetí vizuality, které přesahuje čistý minimalismus. Z abstrakce založené na linii a čistých plochách vytváří atmosférické obrazy, v nichž se postupně vynořují náznaky krajiny, prostoru či pohybu. Linie zde funguje téměř jako rukopis – nese vlastní rytmus a výraz a propůjčuje dílům až narativní charakter. Právě v napětí mezi redukovanou formou a bohatostí asociací, které může jediná linie vyvolat, spočívá osobitost jejího výtvarného jazyka.

Přestože autorka pracuje s řadou technik, od perokresby přes litografii, slepotisk až po sítotisk, spojuje je výrazný autorský rukopis. Pokud do tvorby vstupuje barva, nepřebírá hlavní roli, ale podtrhuje charakter linií a určuje jejich intenzitu a atmosférické vyznění.