Umělci Face to Face

Raya Čampulková je kladenská umělkyně zaměřená především na portrétní tvorbu. Ve svých obrazech zkoumá nejen vnější podobu člověka, ale i jeho vnitřní svět. Citlivě se věnuje tématům lidské psychiky a emocí. Její práce propojuje realistické zobrazení s hlubší introspekcí.

Dominika Cyprová je vizuální umělkyně z Hradce Králové, ve své tvorbě propojuje grafiku, ilustraci a experimentální tiskové techniky. Vystudovala propagační grafiku na SUPŠ Žižkov a zkušenosti dále rozvíjela při studiu grafiky a multimédií i během pobytu v Ústí nad Labem. Její práce esteticky vychází z punku a berlínského undergroundu a dlouhodobě se opírá o ruční tisk. Ve své tvorbě se soustředí na osobní  témata a vnímá umění jako prostředek sebepoznání i sdílení.

Veronika Dobešová si našla vlastní tvůrčí cestu k umění bez formálního vzdělání. Ve své tvorbě zdůrazňuje autenticitu, pomalý proces a osobní prožitek, přičemž otevřeně sdílí i pochybnosti a vývoj své práce. Její obrazy se soustředí na klid, hloubku a prostor pro zastavení v uspěchaném světě. Věří, že umění může být přirozenou součástí každodenního života, nejen galerijním zážitkem.

Klára Doležalová je malířka a překladatelka, která vystudovala angličtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK v Praze. Ve své tvorbě se věnuje portrétní i abstraktní malbě, často s využitím plátkového zlata a stříbra, a také autorskému šperku. Své dovednosti rozvíjela na řadě kurzů v Česku i zahraničí, včetně studia v USA a Francii. Je členkou organizace Portrait Society of America.

Barbora Fausová, absolvovala sochařskou školu v Hořicích v oboru sochařství a restaurování kamene. Ve své tvorbě se soustředí na figurální motivy lidí a zvířat, které zpracovává převážně realisticky s prvky stylizace. Pracuje s materiály jako cín, bronz, litina, dřevo či kámen a své realizace vytváří od návrhu až po finální podobu. Její autorské plastiky propojují tradiční s osobitým výrazem.

Magdaléna Hrušková je vizuální umělkyně, která se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje tématům paměti a percepce.Vystudovala Fakultu designu a umění Západočeské univerzity v Plzni v ateliéru ilustrace a grafiky. Pracuje s metaforami vody, ponoru a pohybu, skrze které zkoumá proměnlivost vnímání i vztah mezi obrazem a vzpomínkou. Její práce vychází z osobních zkušeností, které zasazuje do nových souvislostí a otevírá tak prostor pro různé interpretace. Tvorbu vnímá jako introspektivní proces, v němž se prolíná vnitřní prožitek s vizuálním vyjádřením.

Andrea Klimo je slovenská výtvarnice a architektka, která se věnuje současné figurativní malbě a ilustraci. Ve své tvorbě pracuje s akrylem i olejem a kombinuje malbu, linii a strukturu, často i za použití rukou místo tradičních nástrojů. Její obrazy reflektují vnitřní prožitky, dialog a hledání identity, které převádí do expresivních i lyrických poloh. V současnosti žije a tvoří v Praze.

Miloš J. Kohout je malíř, grafik a sochař, jehož tvorba je silně emotivní, naléhavá a často se dotýká i společenských témat. Ve velkoformátových obrazech pracuje s expresivní figurací a prostorem, který narušuje běžné vnímání a vtahuje diváka do intenzivního prožitku. Jeho postavy ztělesňují vnitřní i vnější napětí, strachy a nejistoty, se kterými se člověk každodenně setkává. Vedle výtvarné tvorby se věnuje také filmu, kde působí v širokém spektru tvůrčích profesí.

David Kopecký se věnuje výtvarné tvorbě od dětství, přičemž jeho práce postupně překročila hranice klasické malby. Zásadní posun nastal kolem let 2019–2020, kdy začal experimentovat s prostorovostí a vytvářet reliéfní objekty. Ve své současné tvorbě propojuje malbu, objekt a prostor prostřednictvím vrstvených dřevěných konstrukcí. Významnou roli v jeho dílech hraje světlo, které pomocí skrytých LED prvků rozšiřuje jejich vizuální i prostorový účinek.

Věra Kopka se věnuje malbě, ilustraci a sochařství. Ve své tvorbě často experimentuje s různými médii, jako je keramika, textil či přírodní materiály. Barvu využívá svobodně mimo realistické schéma, jako výrazový prostředek pro emoce a vnitřní prožitky. Kromě klasických pláten realizuje také projekty ve veřejném prostoru i interiérech, a to jak malířsky, tak sochařsky. Její práce se soustředí na existenciální témata, vztah člověka k přírodě a cykličnost života. 

Lucie Blažek Lexová je výtvarnice, pro kterou je malba přirozeným jazykem osobního vyjádření. Absolvovala Střední školu umělecko-průmyslovou v Brně, kde si osvojila široké spektrum výtvarných technik, z nichž vychází i její současná tvorba. Ve svých pracích propojuje osobní rovinu s důrazem na proces, autenticitu a sdílenou zkušenost. Vedle autorské tvorby se věnuje také lektorské činnosti, v níž rozvíjí kreativitu a vztah k umění u druhých.

Žaneta Malá je fotografka a malířka, jejíž tvorba vychází z hlubokého zájmu o mezilidské vztahy a autenticitu prožitku. Zkušenost s portrétní, svatební i rodinnou fotografií se promítá i do její malby, kde pracuje s emocí, atmosférou a osobním příběhem. Ve svých obrazech rozvíjí imaginaci a cit pro moment, který překračuje pouhou dokumentaci směrem k vnitřnímu prožitku. Její malba, navazující na fotografickou praxi,  otevírá prostor volnější, subjektivní interpretaci reality.

Tiziano Marasco je italský malíř žijící v Praze, jehož tvorba se soustředí na noční městskou krajinu. Charakteristickým prvkem jeho práce je malba na černé plátno, na němž vystupují světelné a barevné akcenty evokující atmosféru města. Ve svých obrazech zkoumá vztah člověka a sdíleného prostoru, často s důrazem na ticho, samotu a introspekci. Jeho malba se pohybuje mezi realistickým záznamem a metafyzickým vnímáním urbánního prostředí.

Monika Pirochová pochází z Frýdlantu v Čechách a po studiích na ZUŠ absolvovala střední průmyslovou školu textilní v Liberci. Od roku 2021 veřejně prezentuje svou tvorbu, v níž se soustředí především na olejomalbu. Ve svých obrazech zkoumá vnitřní svět člověka, přičemž klíčovou roli hraje práce se světlem, stínem a kompozicí. Témata návratu k sobě, rovnováhy a křehkosti lidské identity zpracovává často prostřednictvím portrétu s až surrealistickým propojením symbolických motivů.

Kateřina Pokorná je výtvarnice působící v Praze, a je absolventkou Hellichovy školy, která své dovednosti dále rozvíjela na soukromých lekcích. Ve své rané tvorbě se věnovala grafice, jež formovala její cit pro linii a detail. Postupně se přiklonila k malbě, především oleji a suchému pastelu, kde nachází větší prostor pro výraz i experiment. Ve svých obrazech propojuje inspiraci přírodou, cestováním i literárními a herními motivy, s důrazem na atmosféru, světlo a hloubku prostoru.

Ginger Rose je malířka, jejíž tvorba propojuje jemnou figuraci s prvky abstrakce a imaginace. Ve svých obrazech užívá symbolické motivy zasazené do proměnlivých, často neuchopitelných prostorů, které odrážejí vnitřní napětí mezi protiklady, jako jsou strach a odvaha či chaos a harmonie. Její práce reflektuje vnitřníhí svět, ve kterém se prolíná osobní prožitek s širšími existenciálními otázkami. Malbu vnímá jako způsob, jak zviditelnit neuchopitelné myšlenky a vytvořit prostor pro zastavení a sebereflexi

Monika Sandrová je fotografkou a vizuální autorkou, která se ve své tvorbě zaměřuje na témata identity a vnitřních proměn. Propojuje černobílou fotografii s malbou a pracuje se světlem, vrstvami a fragmentací obrazu, čímž vytváří vizuální situace na pomezí reality a abstrakce. Ústředním motivem jejích prací je lidská postava jako nositel emocí i skrytých významů, jejíž forma se v procesu deformace a prolínání proměňuje a rozostřuje. Její díla otevírají prostor pro interpretaci a zvou diváka k vlastnímu vnitřnímu dialogu.

Klára Šilhavá, tvořící pod přezdívkou Kateisblack, ve své práci kombinuje ilustraci a malbu. Její rukopis je charakteristický tečkovou kresbou inspirovanou pointilismem, kterou využívá k modelaci tvaru, objemu i světla. Díky tomu so od realismu dostává ke zpracování námětů do stylizovaných organických forem. Její tvorba se vyznačuje důrazem na detail, trpělivost a postupně se rozvíjející osobitý výraz.

Šárka Svatková je malířka, která do svých obrazů promítá osobní příběhy, názory i bohatý vnitřní svět. Její tvorba je charakteristická výraznou energií, prací s barvou a důrazem na detail. V obrazech využívá širokou škálu vzorů a technik, které propojuje do vrstevnatých kompozic. Malbu vnímá jako formu meditace a prostředek vnitřního soustředění.

Michaela Vrbová Trypesová je pražská výtvarnice, která se ve své tvorbě zaměřuje především na práci se dřevem. V sochařských realizacích zdůrazňuje přirozenou proměnlivost materiálu a jeho „nedokonalosti“, které vnímá jako paralelu k lidským prožitkům a osudům. Vedle řezbářství se věnuje také tvorbě historických kostýmů a působí jako kostymérka ve filmovém a televizním prostředí. Její směřování předurčilo studium na  gymnáziu s výtvarným zaměřením a následně obor umělecký řezbář na uměleckořemeslné škole.

Alex Vido vystudoval na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, kde se věnoval malbě i grafice. Ve své tvorbě se soustředí na překračování pomezí realismu a stylizace, s důrazem na kresbu, proporci a promyšlenou výstavbu formy figurálních i portrétních motivů. Tvoří napříč různými výtvarnými médii od malby přes kresbu po grafiku při si zachování výrazného autorského rukopisu. Je členem organizace Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Lucie Voráčková je absolventkou ateliéru užité malby na UMPRUM u prof. Stanislav Nešleha. Ve své tvorbě pracuje především s akrylem, akvarelem a akvarelovým monotypem. Kromě toho se věnuje i textilu v podobě autorské malby a sítotisku. Její práce je charakteristická kombinací ornamentu a jednoduchého tvaru, vrstvením, otiskem a strukturou. Ve svých dílech se často obrací k osobním tématům a paměti, například prostřednictvím motivu „filtrovaného“ vnímání minulosti.

Lenka Vojtěchová vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a je členkou Unie výtvarných umělců České republiky. Ve své tvorbě se dlouhodobě soustředí na motiv člověka, kterého však nezobrazuje realisticky, ale jako nositele emocí, energie a vnitřních stavů. Postavy často zasazuje do krajiny či jejích fragmentů, které dotvářejí významovou rovinu obrazu. Její malba se vyznačuje citlivou, ale sebevědomou prací se světlem, barvou a gestem, skrze něž zachycuje pomíjivost okamžiku a jemné nuance prožitku.

Lucie Záhorová se od roku 2006 věnuje tvorbě Tiffany vitráží a skleněných dekorací. Ve své práci čerpá inspiraci především z přírody a výtvarných směrů, které převádí do křehkých, geometricky strukturovaných forem. Důležitou roli v jejích realizacích hraje světlo, které se stává aktivní součástí díla a proměňuje jeho výraz v čase. Vedle vitráží se věnuje i tradiční technice vinutých perlí a její tvorba představuje protipól k profesnímu působení v oblasti ochrany přírody.

Eva Beruna Zítková je výtvarnice pracující s akvarelem, akrylovou rezerváží a kombinovanými technikami. Ve své tvorbě propojuje ilustrativní zkratku s expresivní malbou, výraznou barevností a symbolickými motivy. V portrétech, figurách i zátiších zachycuje emoce a situace každodennosti, často s nadhledem či jemnou ironií. Její práce osciluje mezi spontánností a precizností a rozšiřuje se i do oblasti autorského designu.